close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

THIS IS THE END

21. prosince 2011 v 23:38 | Anny Goddess
Narodila se, ale nikdo se ji neptal jestli chce, nebo nechce nebo ne… Samozřejmě nechtěla, protože podvědomě cítila, že tam venku bude zima. Ucítila první zastuzení, něčí ruka ji plácla po zadku, poprvé se setkala z bolestí, i když nebyla nijak velká, bláhově netušila, že na konci cesty si uvědomí, že tohle plesknutí se bude řadit spíše k pohlazení. Byla malý uzlík na, který nikdo neměl moc času po pár měsících ji vrazili do jeslí a pak do školky, byla vždy v něčem výjimečná ovšem nepochopená, takže její výjimečnost končívala výpraskem, čím víc byla bita tím víc měla tvrdší palici. Celý život se snažila pomáhat , celý život děla kotrmelce v dobré víře, chtěla se zavděčit lidem a ty si z ní většinou s radostí dělaly návnady . Byla tak naivní , že celý život věřila , že někde jsou i ti jež ji doopravdy budou milovat. Měla dar, viděla to co jiní nevidí, cítila co jiní necítili a i když v lidech četla leckdy jako v knize, viděla co bude, musela to zkusit , dokázat si že se konečně mýlí, že to co se děje je hloupost. Bohužel se nemýlila , vždy pak jen smutně koukala, ptala se sama sebe proč a přemýšlela co všechno se asi musí stát než to skončí.
Snažila se nenechat přátele upadnout, málokdo poznal, že ona je jeho polštář na pády, protože neměli možnost dopadnout a být sami. Vždy tam byla, ale oni ji brali jako samozřejmost a když měli slabou chvilku všichni říkávali "nebyl tam nikdo, když mi bylo nejhůř" chtělo se ji křičet "Já nejsem nikdo!" , když náhodou někdy její výkřik byl slyšet , byla smetena argumentem "ty se nepočítáš". Byl to smutný pohled, když se tam uvnitř cítila jako zatoulaný prašivý pes . Měla spoustu přátel, někteří díky ní už nemuseli být sami , další ji vysávali jako vampýři. Dodávala lidem vše co postrádali, aby jejich život byl hezčí . Vždy všem pomáhla a když začalo stoupat bahno podala jim ruku, stahli ji tam vyskákali po hlavě ven a nechali tam, ukázali prstem a ještě vykalkulovali škody.
Vždy říkala " pamatuj si jakou si mě poznal" ne jakou ze mě jiní udělají, protože je mnohem lehčí věřit lži, než hledat pravdu" Nakonec však byl každý stejný a pokud navíc znali její tajemství snů a byli svědci reality , začali se jí bát .. Od strachu k umlčení je jen velmi malá vzdálenost a ona byla ráda, že se nenarodila v jiné zemi nebo o pár století dřív uškvařily by jí zaživa. Někdy ovšem přemýšlela, zda by to nebylo pro ni lepší.
Tak její život plynul a pokaždé se vynořila naděje proč jít dál. Jednou, ale přišla rána a tu už nedokázala vstřebat paralizovaně stála a křičela "PROBOHA PROČ ?" snažila se pár měsíců najít zase naději. Ale nešlo to bylo jen prázdno a nic, než přišli další vánoce, dívala do rozsvícených oken a tam někde u srdce ji svírala nepopsatelná bolest. Vánoce kdy člověk pochopí jak moc je sám , cítila jak slábne a pomalu přestává vnímat zimu . Už neplakala a i přes její přimrzlé slzy se usmívala, v ruce držela telefon , měla v něm přátele i nepřátele. Nikomu nic neřekla, protože věděla že jední by panikařili a druzí se radovali.. ani jedno nechtěla, přesto je chtěla mít aspoň takhle nablízku,a rozloučit se. Nevnímala svět kolem, byla ráda, že už je konec, cítila jak s ní někdo cloumá ,ale bylo ji to jedno, znovu se usmála a jen tiše řekla " sbohem "
V tu dobu stál jeden z jejich posledních přátel u okna, v ruce čaj a myslel na ni, nevěděl jak ji pomoct, ale neudělal vůbec nic jen tam stál a přemýšlel co se v ní asi děje. Najednou poprvé v životě jako by ji cítil, ten pocit co jim projel ji s ním propojoval, měl pocit, že nemůže jen tak nečinně stát musí něco udělat nebo se aspoň pokusit, vzal telefon a vytáčel její číslo, zvonilo to , ale nikdo to nebral . Nedalo mu to a poslal zprávu " haloooo" nic žádná reakce .. Byl nervózní, jako by tušil, že se něco děje , ustaraně pobíhal po pokoji a přemýšlel co má dělat . Najednou se rozezvonil telefon , display ukazoval její jméno , pocítil úlevu když zvedal sluchátko a jedním dechem řekl" no haloo" z druhé strany se však neozval její hlas, nějaký muž mluvil do telefonu , pomalu mu docházelo , že se něco stalo , nechtěl poslouchat ten hlas na druhém konci , nechtěl rozumět tomu co říkal. Položil sluchátko, najednou cítil tu děsnou prázdnotu , nalil si sklenici wisky a znovu se snažil pochopit co mu ten člověk říkal, pomalu mu vše docházelo. Už nikdy neuslyší její hlas, začínal pociťovat, jak moc mu na té holce záleželo, cítil chlad, jež jej obklopoval jako by i v něm něco najednou umřelo. Ano uvědomil si že její poslední myšlenky asi patřili jemu,proto ji tak intenzivně cítil. Promítal si ty roky, jež ji znal, bylo smutné, že až na konci mu došlo co vlastně byla zač , otevřela se mu nechala jej vstoupit a on začal rozumět , Kdyby jen tušil, že právě on ji může pomoct , kdyby jen tušil .. Och tolik myšlenek se v něm zmítalo, tolik otázek vyvolával jeho smutek a přitom stačilo tak hrozně málo… prostě jít a podat ruku kterou tolik potřebovala, slova byly jen pískem, jež rozfoukal vítr a ona potřebovala víc , daleko víc, bohužel to on nedokázal. Ten večer nebyl sám kdo si vzpomněl , nebyl sám kdo jakoby ucítil její dotek ruky, který byl tolik jedinečný a výjimečný, že nešel vymazat z paměti ani po létech . Jejich životy už nebudou stejné, i letošní vánoce budou jiné , přesně tak jak předpovídala. A jestli opravdu byla jejich anděl a četla v jejich duši, pak právě ztratili nejcennější …
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | E-mail | 3. ledna 2012 v 12:38 | Reagovat

Je to moc dobře napsané. Je to velmi působivé. Je to inspirativní a nečekané. Jestli je Tento příběh i text Vaším autorským počinem, pak musím smeknout.
Martin

2 Anna Anna | E-mail | 16. ledna 2012 v 0:16 | Reagovat

DĚKUJI za kompliment  xxx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.