TULÁK
Viděl jsem měsíc sklánět se nad řekou,
Viděl jsem hvězdy z odlesků vytvořit šat,
Poznával cestu dalekou,
jež mě sváděla a říkala kudy se dát.
Viděl jsem v dálce přístavy svítit,
Sirény lákaly mě na svůj zpěv
Tajně jsem doufal, že mě někdo za ruku chytí
a přitáhne domů zpět.
Byl jsem tulák samotář, jež poznal každý světadíl
Byl jsem pocestný, jež se zpěvům Sirén nebránil.
Nikdo nezná mé pravé jméno, ani má tajemství
Jsem jen tulák co dál už nemoh a z toho propad šílenství.
Život byl leckdy těžký a pořád nešlo utíkat,
Někdy jsem potají plakal, jindy chtělo se mi řvát.
Viděl jsem naději, štěstí, lásku a víru,
Poznal jsem zklamání, hrůzu, nemoci, se smrtí se pral,
viděl jsem válku, poznal chuť vítězství a míru
Přišly, však chvíle kdy jsem se neskutečně bál.
Dnes ležím tu ve větru v podivné předtuše,
mé tělo je slabé, bez citu, bez duše,
přemýšlím, proč vlastně jsem žil,
smysl mi uniká, cítím, že jsem prorazil cíl.
Umírám tady v noci černé pod hvězdami
Umírám a srdce mi samota svírá,
Umírám na louce pod horami
Tím hasne můj osud, má naděje, má víra….