Včera zase o rok zestárla, ode dneška jí už táhlo na 33, tak jako každý rok i tento přišla bilance jejího uplynulého života . Promítala si jeho výrazné okamžiky, a než projel poslední obraz měla pocit, že je mnohem starší než vypovídalo datum v rodném listě.
Po dnešním probuzení ospale zabloudila do kuchyně, postavila vodu na kávu a zmizela do koupelny. Dívala se na sebe do zrcadla nanášela krém a přemýšlela jestli si vůbec někdo vzpomene na její narozeniny. Rok co rok už dopředu nápadně připomínala jejich příchod svému okolí aby náhodou nezapomnělo, nešlo ji o dárky ani pukéty květin, šlo jen o ten nádherný pocit , že ji má někdo rád. Věděla, že v některých případech to byla jen přetvářka, ovšem její sobeckost na tyto pocity tyto jevy úspěšně potlačovala a vychutnávala si svých pár minut lásky. Bylo to pro ni lepší než vánoce jelikož tento den byl určený jen a jen pro ni
Tento rok se však rozhodla jinak, nikomu nic nepřipomínala, teď potřebovala mít jistotu komu na ni doopravdy záleží, pokud ano najdou cestu jak si poradit, stačilo kouknout do rejstříku firem, kde bylo její rodné číslo nepřehlédnutelné. Telefon však mlčel, schránka byla prázdná a mailová pošta nechodila. Dopila už skoro studenou kávu a ještě v rychlosti napsala Vláďovi k svátku sms blahopřání, byla si jista , že on si vzpomene, protože od doby co se znali slavili společně. Oblékla se, namalovala a šla do práce, dnes toho měla před sebou hodně, byla úplně mimo sebe, když hned na uvítanou dostala kytici orchidejí a Portské , byli to lidé jež znala jen chvíli a přesto našli cestu jak ji překvapit a udělat radost. Kolem poledne při stahování pošty v počítači našla mail adresovaný jí, otevřela jej byl od Tomáše, byl plný ironie a nesmyslných výčitek, v PS: stál dovětek "vše nejlepší k tvým narozeninám".
Zamyšleně se usmála, tolik let s nim pracovala ve firmě měli propojené kanceláře a trávili spolu spousty času, přesto vždy zapomněl na její narozeniny , svátky atd… Teprve teď kdy jejich přátelství bylo v troskách kvůli krátkozrakosti a mamonu peněz si vzpomněl. Zvláštní, to aby si někdo zapamatoval něčí datum narození musí vypuknout nenávist a zloba. Usmála se tomuto zvláštnímu mailu, snad poprvé s klidným svědomím odklikla povel smazat. Odpoledne byla domluvena s Petrem , nechtěla být ten den sama, svým způsobem ji to bylo příjemné, i když k němu nepociťovala lásku, dostala od něj kytici gerber a bonboniéru s nápisem "Modré z nebe" se slovy toto je jediné modré z nebe jež jsem schopný Ti snést.
Večer jeli směr Kladno , cestou se zastavili pro pizzu a když přijeli k Petrovi domů pohodlně se posadila na sedačku, nechala se Petrem obskakovat. Labužnicky si vychutnávala svou sýrovou pizzu, popíjela sladké Moldavské víno a koukala na televizi. S idylky ji vytrhlo zvonění telefonu, konečně volal Vláďa děkoval za přání a také opětoval gratulaci. Měl takový zvláštní hlas, měla z něj pocit odtažitosti. Pochopila, šlo jen o formální slušnost vyvolanou ranním blahopřáním, vycítila jeho přetvářku, vlastně vůbec nechápala o co se pokouší a raděj se rozloučila. Zamrzelo ji to, výmluva neměl jsem na tebe telefon byla chabá, neb když něco potřeboval napsal ji mail. Bylo ji líto , že i on se po jejím odchodu od Tomáše odvrátil, ale respektovala jeho volbu a také se vlastně nechtěla zabývat něčím co by pozbývalo smysl. Vlastně až dnes jí docházelo , že se známých se stali neznámí a z přátel známí. Nijak zvlášť však nepociťovala jejich ztrátu , nějak si zvykla na samotu. Neprahla už tak dychtivě po tom aby našla další, stálo ji to vždy spoustu energie a to jen proto aby jim pomohla když ji potřebovali, když potřebovala ona je, neměli čas nevyčítala jim to jen jí to bylo líto… Nikoho z nich nikdy nezajímalo , má také duši, která je citlivá a zraněná , nikomu nikdy nedošlo, že i když povrch je kamenný uvnitř to bolí. Nikdo netušil , že probrečela spoustu nocí jen proto, že musela dostat ze sebe tu velkou bolest jež uvnitř cítila, nevěděli jaké to je když je sama , neměla někoho kdo by ji měl rád jen proto, že JE se vším co k ní patří.
Rozhodla se , už nechce být něčí kopačák, už nechce brát ohledy na bezohledné a omlouvat neschopné, už nechce aby ji ubližovali protože jim to dovolí!!! Věděla , že to nebude lehké ,věděla , že bude muset ze začátku hodně zapřít svou návyky a pocity, ale také věděla , že pokud to neudělá , nikdy si nebude vážit sama sebe. Moc chtěla naučit se mít ráda , toužila po něžném milování a teplých polibcích. Po noci která splyne s nekonečně krásným milováním, noci kterou prostoupí vzrušené vzdechy a něžně šeptaná slůvka o tom jak je nádherná. Chtěla znovu zažít ten nádherný pocit souznění a přitom se jej neuvěřitelně bála . Bála se , byla moc zranitelná a také po zážitku jedné noci s někým komu věřila věděla jak rychle se roztrhne zacelená rána , která zanechala hlubší jizvu než by si kdokoli pomyslel.
S lítostí v očích a srdcem plným emocí ulehla do postele, zavřela oči a ponořila se do dne kdy slavila 28 a byla obklopena lidmi, jež tehdy považovala za přátelé a kteří se v průběhu let zatoulali neznámo kam, nebo se ukázalo , že vlastně ani přáteli nebyli….