close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Little love story ...

18. května 2008 v 19:33 | Anny Goddess
Bylo pozdní odpoledne a já se snažila zkorigovat práci tak abych mohla vypadnout, docela jsem se těšila na to zjevení s nímž jsem měla domluvenou schůzku na sedmou u Jungmana. Podle fotky, (na niž jsem se podívala podrobně jako vždy až na poslední chvíli) mi hlavou proběhlo "kruci to bude zase zajíček" profil jsem ani neprojížděla , prostě nebyl čas. Dochvilnost je mou předností a tak se stalo, že jsem dokonce hnula zadkem. Vřítila jsem se k Jungmanovi zrovinka v momentě kdy mi zapípal telefon, hlavou mi proběhlo .."Viděl mě a utek, srabík " ovšem mýlka, sice mi přišla od něj zpráva , ale s omluvou, že se zpozdí o 10minut. Podotkl v ní, že si to potom mohu nějakým způsobem vykompenzovat... Pravda první způsob kompenzace jež jsem mu dokonce i napsala , ale neodeslala neb , napsat " ok , má kompenzace bude v tom že přijdeš na vostro " by asi na první schůzce byla nevhodná..(mě to ovšem v tu chvíli připadlo komické a krásně ulítlé) Nakonec jsem jen stroze napsala "ok, kompenzaci promyslím." Abych tam nestála jako trubička dychtivě čekající prince, zašla jsem na čumendu do protějšího obchodu s kostýmky, hlavou se mi honilo jestli má smysl na něj čekat , nebo s grácií prchnout, přece podle bontonu by to mělo být naopak... No, ale bonton vzal čert a já za chvíli z obchůdku viděla jak tam dorazil, telefonoval. / pohledem na můj mlčící telefon jsem pochopila, že mně to určitě není. Hlavou mi proběhlo "že by další adeptka? Možná, že i pozdě přišel kvůli schůzce jež měl přede mnou../ Statečně jsem vyšla z obchodu. Nevypadal na první pohled zle a druhý byl ještě o malinko lepší. Podíval se na mě, ale moc jistý v tom, že právě semnou se má sejít, si nebyl. Snažila jsem ulehčit situaci a usmát , nebyl to zrovna nejlepší nápad , už odmalinka mému úsměvu neřekli jinak než "grimasa" . V tu chvíli se zarazil, asi jej to vyděsilo , pak přišlo takové to normální frázování, když se potkají dva.. Být to cizinec tak řeknu, že probíhal klasický seznamovací dialog .... Ahoj já jsem ...a ty jsi? ...kde bydlíš? co děláš? bla bla bla... Měl v očích něco milého ale i přísnost , tipovala jsem na sportovce , figuru na to měl , možná malinko narcis/ale kdo nejsme/. Pravda byli chvilky kdy jsem si vedle něj připadala jako trubička neb jeho elegance převyšovala tu mou, nicméně byl komunikativní, dokonce konverzace mezi námi přerostla do takové míry , že jsme si skákali do řečí ... Byl roztomile nervózní, když si držel tu svou prázdnou skleničku aniž by mu došlo, že ji servírka chtěla odnést , své ruce od ní odpoutal, až v momentě kdy mu donesla jinou... Poslouchala jsem, jej jak mluví o svém dětství, bylo zajímavé a takové malinko zasněné kdesi v dáli, bylo znát jak moc pro něj znamenají jeho rodiče. Při pozorování tohoto mladíka mě napadlo, že sice vypadá nevinně a Hujerovsky, ale žádné neviňátko to nebude... Nahodila jsem komunikativní háček s červíkem abych si ověřila svůj úsudek a chytala rybičku na udičku , šlo to lehce. Je zajímavé pozorovat, jak to s člověkem zamává, když mu prozradíte malé intimní tajemství ... Leskne se mu v očích a snaží se soustředit svou fantazii. Muži jsou pak jak malý kluci, dychtí po každém slovu. Koukla jsem se na hodinky v domnění, že bude něco po deváté, ovšem zůstala jsem jen tupě zírat na ciferník, neb ručičky ukazovaly půl jedenácté...... Když se Vám tahle situace stane , většině lidí najednou dochází , že právě prošel momentem souznění jež byl velmi příjemný... Po té přišlo obvyklé, zaplatíme prosím. Miluji tuhle část kdy najednou dostávají věci správný odstín. Otázka zněla dohromady nebo zvlášť? Odpověď Moje-" zvlášť" Jeho - "dohromady.." Servírka - "tak jak? On - "dohromady" , neprotestovala jsem a hlavou proběhlo.."Ó, že by světlá výjimka jemuž je nepříjemné nechat platit ženu" Ano opravdu byl výjimka. Bylo pro něj příjemné, když zjistil, že může platit stravenkami, z toho usuzuji , že obědy buď fláká a má moře zásob anebo bude kvůli jedné ženské trpět měsíc hlady(asi proto vypadal tak štíhle, prostě stačí pár rande za měsíc).. Nicméně byly platné takže jsme mohli zvednout kotvy. Džentlmensky mne doprovodil až k místu, kde jsem si zavolala taxi a dokonce setrval semnou až do jeho příjezdu. V momentě rozloučení začne ta správná divočina , jelikož nikdo pořádně neví jak se tito lidé mají loučit , protože podání ruky jako na začátku je moc pracovní , polibek a obětí moc intimní, zamávání si moc dětinské a pozdrav moc odtažitý. Tudíž když skloubíme pracovně-odtažitý s intimním jež jsou požívány dospělými je úplně namístě a bez jakýchkoli postranních výkladů vrátit se do dob minulých a políbit ženě ruku( pro bojovníky proti nemoci špinavých rukou a neznalé, dle společenského bontonu se ruka neolizuje a políbení se odehrává v těsném náznaku Takže se dá usuzovat, že tohle je nejtěžší okamžik z celého setkáním, ovšem díky našim předkům není neřešitelný(v případě , že jde o schůzku, která Vás nijak nepohltí doporučuji, rozloučení odtažité , pracovní nebo dětinské, v případě touhy po sexuální avantýře bývá loučení intimní ) . Jak to dopadlo mezi námi?? Já se ukázněně styděla a on tápal. Takže se loučil slovy "doraž v pohodě domu" já při nasedáni do taxíku pronesla "jasně napíšu Ti zprávu až budu doma" , zabouchla jsem dveře a mířila k domovu ,těšíc se na to, až si po celém dni, pustím sprchu a zalezu do pelechu... A co bylo dál?? To uvidíme ........ An.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.